RE:FORM
víkendový dům
Lipno
* stavba na místě původní chaty v rekreační oblasti obce Lipno.
* objekt vychází z archetypu jihočeské vesnické chalupy z konce 19.století. Inspiruje se především prostorovým členěním na trojtrakt a jednoduchou hmotou.
* detaily a konstrukce jsou naopak současné. Špalety jsou nahrazeny dvojskly v ocelových rámech, roubení dřevěným obkladem, zápraží terasou... tento přístup dává objektu kontext, který jej ukotvuje v daném časovém období.
* polohy archetypální a moderní se prolínají i celým interierem. Nejsilněji jsou asi cítit na kontrastu hrubé dřevěné podlahy a stropu z pohledového betonu.
Architektura
kovárna Madhammers
Liběšice
* hmota stavby je dělena podle funkčně-provozních požadavků na dvě části:
halový objekt kovárny (výroba) a jednopodlažní stavba zázemí.
*návrh v co možná největší míře využívá potenciálu pozemku a stávajících použitelných konstrukcí (základová deska). Umístění a orientace stavby jsou tím víceméně dané, stejně jako rozměry objektu.
* stavba je dále tvarována dle orientace na parcele a možnosti co nejvíce využívat přirozených zdrojů tepla, světla a vody. Vznikla tak myšlenka dvou protiběžných pultových střech, které dávají průčelí charakteristický vzhled a zároveň nejlépe vyhovují výše zmiňovaným požadavkům
hotel Otokar
Žatec
* záměr počítá s přestavbou původních architektonicky nezajímavých objektů z 2.pol. 20.století. V nově vzniklých prostorách najde místo rodinný hotel s kapacitou 40-50 osob,
restaurace se zázemím a wellness.
Součástí konceptu je i zpřístupnění střechy přes střešní nástavbu, která tvoří 4.NP
* vzhledem k poloze ve městě a charakteru okolní zástavby (vilová čtvrť z přelomu 19./20.stol.) se nabízí jako hlavní nosné téma konceptu prvorepubliková architektura. To je ale samo o sobě dosti obšírné a historizující.
Ve spojením s péčí o tělo (wellness) však námět nabývá nových rozměrů – díky meziválečné tradici městských lázní, které v sobě integrovaly funkci ozdravnou a společenskou. Tuto myšlenku se snažíme nahlížet současným pohledem a v rámci možností ji přenést do návrhu stavby .
výukové centrum
Kedjom Keku, Kamerun
* škola je koncipována jako zřetelně trvalá stavba, která by měla manifestovat udržitelnost a rozvoj a měla by farmáře inspirovat k dlouhodobějšímu usazení na jednom místě, a tak pomoci zabránit dalšímu likvidování pralesa.
* v hornaté oblasti, kde bývají intenzivně slunné dny střídány dny velmi deštivými, je vhodné vytvořit prostor umožňující pobyt venku a zároveň krytý před povětrnostními vlivy. Tuto roli plní
terasa, obíhající celý dům a změkčující rozhraní mezi interiérem a exteriérem.
* extrémní klimatické podmínky ovlivnily také provedení střechy. Nosná konstrukce ze sbíjených příhradových nosníků odděluje
střešní plášť, který je v období sucha (od listopadu do března) rozpálen sluncem, od stropu pobytových místností. Vzduch cirkulující ve vzniklé mezeře zabraňuje přehřívání interiéru.
* tvar a sklon střechy umožňují svedení dešťové vody do jednoho místa, kde je vyčištěna
štěrkovým filtrem a uchována v nádržích
jako voda užitková.
škola
Kambodža
* koncept projektu je založen na logice rozvoje osobnosti a poznání.
Vše počíná z pevného bodu (základu) který substituuje vědomé rozhodnutí se vzdělávat a rozšiřovat svoje poznání světa.
Rozšíření plochy na pochozí desku je připodobnění základních vědomostí o které se člověk může opřít při dalším studiu.
Boxy které jsou půdorysně menší znamenají kumulování poznání a růst osobnosti.
Zastřešení rozsáhlou střechou se světlíky poukazuje na celoživotní rozvoj lidského poznání
kdy nakonec po absolvování životní moudrosti je člověk schopen vnímat svým pohledem svět kolem.
Světlíky pak dávají možnost přívodu světla
pod střechu a prosvětlují tak cestu ven z nevědomosti za konečným
poznáním.
cihelna
Sabga, Kamerun
* vzhledem k poloze místa v krajině, musí být areál obehnán obvodovou zdí. Tento požadavek nahlížíme jako výhodu a základní myšlenku projektu. Chceme-li zeď využívat efektivně, musí být částí jednotlivých objektů. Archetypálním řešením této skupiny problémů je atrium, které otáčí stavbu naruby- v těžišti se tedy nenachází hmota, ale centrální otevřený dvůr. To odpovídá i požadavkům na výrobu betonových cihel (bloků), jejímž centrem je betonová deska pro výrobu a primární schnutí.
* archetypální vzor byl pak dále modifikován dle nároků provozu a samotné stavební parcely. Homogení objem atria byl rozdělen komunikacemi do funkčně souvisejících bloků.
* objekt by sám o sobě měl být referenční stavbou, na které budou v reálném měřítku uplatněny produkty cihelny, v nevýrobních částech industriální tvarosloví uvolňuje formu a stává se více reprezentativním.
Použitý materiál, vyráběný přímo na místě je pak zárukou jisté udržitelnosti celého projektu.
víkendový dům
Hluboké
* stavba víkendového domku na místě původní roubené stodoly se snahou zachovat co nejvíce kontext stavby v rámci sídla;
a to jak umístěním a orientací stavby na pozemku, tak jejím objemově – materiálovým řešením.
* objekt by (vzhledem ke své poloze) měl fungovat jako samostatná jednotka v rámci obce; nezávislá na přípojkách technické infrastruktury.
* budova se snaží vzhledově zapadnout do rurální struktury relativně odlehlé nevelké obce.
* pro zachování návaznosti na bouranou hospodářskou stavbu je jako lícová vrstva navrženo svislé laťování. To tvoří spolu s okenicemi hlavní výrazový prvek exteriéru.
Okna a prosklené dveře na terasu za domem jsou navrhovány účelně v závislosti na uspořádání vnitřních prostor. Jsou kryty posuvnými uzamykatelnými okenicemi, které v případě JV a JZ strany stavby mohou sloužit jako stínění.
experimentální objekt
Smilovice
*experimentální objekt je součástí plánované
usedlosti u obce Smilovice.
*cílem je test vlastních nepálených cihel
v kombinaci s dřevěným skeletem a sendvičovým obkladem.
*použité materiály budou lokálního rázu, nebo se jedná o recyklované prvky (okna, trámy)
*nové prostory budou sloužit rozvoji technologie práce s místními materiály...
* ideová koncepce v textu text od Míši Říhové, která s námi na projektu spolupracuje:
Vidím.
Je dřevem pobitý, vcelku nenápadný, je jako maličké stvoření, které se zavrtalo v půli kopce. Stojím před ním, díváme se na sebe, je milý, připadá mi, jakoby říkal, přijď, přijď ke mně! Ohromně mu to sekne. Tvář zjizvenou má, jako to pole, co kolem se rozprostírá, oblek mu ladí k haleně z trávy, na které právě odpočívá. Ještě aby ne! Vždyť už se stmívá, z komína táhne se tenká linka, večeře již čeká na stole...
Dívám se z okna do údolí, na les, kde jelen se srnkou se prohánějí, smích ostatních krásně mi zvoní v uších... Usínám. O dřevě, opuce a mlze zdát si nechávám.